Má dcera má po mně lásku k rostlinám, protože si celý dům i okolí zahradila květinami. Kdykoliv k ní přijdu, vypadá to tam skoro jako v malé botanické zahradě – podobně, jako je tomu u mě doma. Není však tak zkušená, jako já. Tak má občas nějaké problémy. Některé rostliny jsou napadené chorobami nebo škůdci. Na první pohled je velmi dobře vidět, že se jim nedaří tak, jak by mělo. Když se to stane, obrací se na mě jako na zkušenou zahradnici, abych jí pomohla. Ale ne vždy na moje rady dá. Máme trochu odlišné názory.
Ona má takový ten názor, že chce vše pěstovat čistě ekologicky. Nechce používat žádné chemické přípravky, raději se spoléhá na staré dobré „babské rady“. Když mi o tom mluví, vždycky se musím usmát. Nemám nic proti této cestě, pokud by fungovala. Ale ona nefunguje. Alespoň takové zkušenosti mám já. Rady z internetu jsou buď zcela k ničemu, nebo málokdy odhadneme dávkování toho „zaručeného lektvaru“. Ten buď neúčinkuje, nebo může rostlinu naopak poškodit.
„Na babské rady a ekologii se vykašli,“ vždycky jí řeknu. „Nejlepší je chemie.“ Jsem totiž přesvědčená, že když máte problém s rostlinami, nejlepší je použít specifický přípravek a použít ho přesně podle návodu. Tak se problémy vyřeší nejrychleji. Ten přípravek je na daný druh problému určen a je také přesně známo dávkování, aplikace a četnost použití. A to přinese očekávané výsledky.
Dcera ale mému názoru moc nedůvěřuje. Snaží se stále najít nějaký přírodní způsob, jak se problémů zbavit. Přírodní postupy mají samozřejmě své místo, ale v některých případech prostě nefungují tak spolehlivě, jako dobře zvolený chemický přípravek. Pochopila bych, kdyby si za přírodními metodami stála u různých plodin, které chce konzumovat – tady je jasné, že chemii do sebe nikdo nechce cpát. Ale u okrasných rostlin? Však tam je to jedno. No, myslím že až část její „botanické zahrady“ odumře, konečně na moje rady dá.
Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek
