Pěstování zeleniny bez chemie není žádná věda. Mám takovou tu malou zahrádku hned za barákem a vždycky, když přijde jaro, sázím tam všechno možný. Rajčata, papriky, okurky, a spoustu bylinek. Co se z toho vyklube, to je vždycky malý zázrak.
Jenže pak přijde ten čas, kdy začnou plodiny růst jak o závod a já vám řeknu, sklizeň je pokaždé jako lavina. Každý den sklidíte od něčeho pár kousků a za týden už nevíte, kam s tím. Rodina už mi to odmítá a já musím vyřešit uskladnění. A samozřejmě si to chci udělat co nejjednodušší – co se nesní, to zmrazím. Nakrájet, hodit do sáčku a hotovo. V zimě pak máte zásoby jak kdybyste se chystali na válku, i v lednu máte tu čerstvou chuť léta, třeba ve strouhané mrkvi nebo v paprikovém mixu.
Teď nedávno přišla kamarádka na kafe a my se tak hezky bavíme o tom, co a jak se dělá s tou vší úrodou. Ona povídá, že si to zavařuje. Já na to koukám a nechápu. Vždyť je to práce na celý den! Vyčistit sklenice, připravit lák, zavíčkovat, zavařovat, pak ty sklenice nechat vychladnout a teprve potom se mohou skladovat. A nejenom že je to práce, ale zavařeniny taky zabírají spoustu místa ve sklepě i ve spíži.
Říkám jí, „A proč to děláš takhle složitě, když máme mrazáky?“ A ona na to, že prý je to taková rodinná tradice. Zavařeniny jako dědictví našich babiček. Přiznám se, že mi to bylo trochu cizí. Já mám raději věci rychlé a efektivní. Ale jak tak povídala o té její metodě, začala jsem si uvědomovat, že ona v tom najde něco víc než jen práci. Je v tom kousek historie, kousek něčeho, co se dělalo dlouhá léta a drží rodinu pohromadě. Ale zase na druhou stranu, já to naházím do mixéru, pak do sáčku, ten do mrazáku a ušetřený čas můžu věnovat rodině mnohem lépe.
Nakonec jsem si řekla, že ač je to pro mě nepraktické, pro ni to má smysl. Každý si vybíráme, jak budeme pracovat s tím, co máme, a kdo ví, třeba jednou vyzkouším i zavařování, aby mě to taky trochu spojilo s minulostí. Ale zatím zůstávám u svých mražených zásob – praktické, rychlé a hlavně, pořád chutná jako čerstvé. Ale kdo ví, třeba se jednou nechám přemluvit.
Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek
