Měl jsem vždycky představu, že péče o zahradu je hračka. Vždyť co je na tom, zasít pár semínek, zalévat a čekat, až vám vyrostou plody? Když jsme s manželkou koupili zajímavý pozemek v zahrádkářské kolonii, říkal jsem jí, že jsem přímo rodilý zahradník. „Uvidíš, bude to plné kvalitní a chutné zeleniny bez chemie,“ chlubil jsem se. No, byl jsem na omylu.
První měsíce bylo vše v pořádku. Semínka jsem zasadil, sledoval rady z internetu a zdálo se, že je vše na dobré cestě. Ale s dalšími týdny jsem zjistil, že to není tak snadné, jak jsem si myslel. Něco nechtělo vůbec růst, něco začalo hnít, najednou se objevily škůdci, rajčata začala praskat, jiné plodiny vůbec nedozrávaly a někde byl skoro prázdný záhon.
Nechtěl jsem před manželkou přiznat, že jsem jí trochu kecal, že ve skutečnosti jsem zahradník „na baterky“. A tak jsem začal dělat něco, co by mě nikdy předtím nenapadlo. Podvádět svou ženu, lhát jí. Začal jsem chodit do supermarketu a kupoval jsem zeleninu. Než jsem přišel domů, nasbíral jsem ještě pár listů a stonků z mé skromné zahrady, zamíchal je s kupovanou zeleninou, tu trochu ušpinil aby vypadalo že je opravdu ze země a všechno jsem jí předvedl jako svůj úspěch.
„Podívej, jaká krásná rajčata!“ hrdě jsem se jí ptal, když jsem jí ukazoval zeleninu z obchodu. Manželka byla nadšená a já byl rád, že jsem se nedopustil žádné chyby ve svém zbabělém i ďábelském plánu. Ale každý týden to stálo čím dál více peněz a začínalo mi to být nepříjemné. Cítil jsem, jak mě svírá vina.
Když léto pomalu končilo, rozhodl jsem se, že příští rok to udělám lépe. Už vím, že zahrada není hračka a že je potřeba se do toho pořádně ponořit. Nechci už více podvádět a cítit tu vinu. Navíc je to neúnosné i z hlediska financí. Všechny ty investice do semínek, hnojiva, zeminy, vody, přípravků proti škůdcům… A potom ještě do koupené zeleniny, takhle se to dál nedá dělat.
Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek
