Pěstování zeleniny v domácích podmínkách nedává moc smysl. Buď jí vypěstujete jenom tolik, abyste ji během sklizně bez problémů snědli, nebo ji musíte zamrazit. Taková se potom stává zcela nepoživatelnou a vaše snažení vyjde vniveč.
Moje žena, to je praktik. Ráda vymýšlí věci, co by nám měly zlepšit život. A teď přišla s nápadem, že naše okrasná zahrada by se mohla proměnit v užitkovou. Místo trávníku by byly záhony a místo kytek bychom sklízeli vlastní mrkev a rajčata. „To by bylo super, ne?“ nadhodila jednou u snídaně. Podobných nápadů už měla desítky, tak to vždycky beru trochu s rezervou. Vydýchám se a potom jí objektivně a v klidu řeknu, co si o tom myslím.
Já jsem však nebyl tak nadšený. „Poslouchej,“ řekl jsem, „mít pár malých záhonků pro naši spotřebu, to ještě chápu. Ale vyměnit trávník za záhony pěstovat zeleninu, aby nám potom zbyla a skončila v mrazáku, to už je přes čáru.“
Ona na mě koukala s tím svým ‚ale prosím tě‘ pohledem a říkala, že to bude jinak, že to bude lepší než kupovat neustále z obchodu. Ale já jsem byl neoblomný. Pamatujíc na dětství, kdy jsme z vlastní zahrady jedli po sklizni to stejné pořád dokola, až nám to doslova lezlo ušima. Obchod má tu výhodu, že si tam koupím co chci, kdy chci. Ale vlastní zahrada? Sklizeň jen v určitém období. No a potom, co s tím?
„Kvalita je kvalita,“ pokračoval jsem, „a zelenina z mrazáku? Ta ztrácí na chuti, na textuře a někdy i na těch prospěšných látkách. Radši si zaplatím v obchodě za čerstvost.“ Pěstovat toho hodně a potom to cpát do mrazáku, nebo zavařovat, to mi nedávalo smysl.
Ale ona neustupovala. Mluvila o tom, jak je důležité jíst zdravě a jak by naše děti mohly vidět, odkud jídlo přichází. Že by to byla taková naše malá farma. „A když toho bude moc,“ navrhovala, „můžeme to rozdat rodině nebo sousedům.“
Zatím jsme to nerozhodli. Ona se občas vrátí k tématu záhonů, a já se snažím být otevřený k diskusi. Konec konců, je to náš společný domov. Ale srdcem jsem stále pro ten trávník, na který si mohu jenom tak lehnout a odpočívat, na kterém se mohou vyřádit děti. Ne, nechci se plahočit mezi záhony. Uvidíme, jak to nakonec dopadne, ale nějak mi to připomíná staré rčení: „Nové není vždycky lepší.“ A to platí i pro záhony na zahradě.
Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek
