Bydlení na vesnici není pro nás. Když jsem to zažil na vlastní kůži, kladu si dokola stejnou otázku. Co pozitivního na tom lidé mají? Na pár dní za odpočinkem klidně, ale celý život? To rozhodně ne!
Koupili jsme si s manželkou malý domek na venkově. Ani ne tak na bydlení, ale hlavně na rekreaci. Primárně přes léto. Od jara až do nedávné doby jsme tam pravidelně jezdili odpočívat. I když, to není úplně to pravé slovo. Mysleli jsme si, že na vesnici bude klid, ale opak byl pravdou. Ten odpočinek, ta rekreace a ten klid, rozhodně nebyl podle našich představ.
Když bylo hezky a teplo, každý trávil večer venku. To my taky, ale nemuseli jsme u toho grilovat půl prasete a halekat až do dvou do rána a dělat závody v tom, kdo toho více vypije. K tomu přidejte nekonečný hluk během celého dne, spojený se zvířaty, různými malotraktory, i dětmi které se prohánějí po vesnici na různých doma postavených a upravených motorkách.
O ranním spánku také nemůže být řeč. Jeden soused se rozhodně vytáhnout cirkulárku a řezat dřevo, druhý den zase další musí sbíječkou rekonstruovat část svého obydlí. A to jsou jenom příklady, toho, co jsme každý víkend v našem vesnickém víkendovém domku zažívali.
Je fajn, posedět venku, být kousek přírodě, jít se projít… Ale celý život bychom takto s manželkou žít nechtěli. Ať už kvůli tomu podivnému stylu chování, tak i kvůli tomu hluku, nebo také proto, že občanská vybavenost je na nule. Nevěřil bych, že to někdy řeknu, ale mnoho neděl jsem se už těšil na to, až se zabalíme a vyrazíme zpět do města.
Sice bydlíme v bytě, v širším centru, ale právě tady se cítím jako doma. Mám rád ten městský styl života, který se s tím „buranovem“ kde máme domek nedá srovnávat. Čas od času je dobré vyrazit jinam, ale příští rok tam rozhodně pravidelné víkendy trávit nebudeme. Z těch lidí tam by nám brzo asi hráblo. Ale nevyčítám jim to, oni takto žijí celý život a myslí si, že je to normální. Já jsem přesvědčen, že tohle normální není.
Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek
