Šetřit na jídle se dá různými způsoby. Za některé se ale člověk stydí. Mám na mysli nákupy prošlého jídla. Daným potravinám sice nic není, takto je používám už dlouhou dobu. Ale o tom, co kupuji, vím pouze já. Před partnerem toto tajím. Buď by si myslel, že neumím hospodařit s penězi, nebo že on málo vydělává. Obojí je špatné.
Nedostatkem jídla netrpíme
Na úvod chci říct, že nedostatkem jídla rozhodně netrpíme. Ani já, ani manžel, ani naše děti nehladoví. A troufnu si říct, že se pořád stravujeme správně. Jak s ohledem na pestrost našeho jídelníčku, tak i výživovou hodnotu jídel nebo velikost porcí. Musela jsem však postupně slevit ze svých standardů.
Nejdříve bio, teď prošlé
Ještě nedávno se nám dařilo skvěle. Měli jsme dostatek peněz, a tak jsem si mohla dovolit kupovat opravdu to nejkvalitnější. Skutečné bio potraviny od menších pěstitelů. Příjmy naší rodiny se ale snížily, k tomu se objevily i vyšší výdaje, nejenom za energie. A já abych udržela výdaje na uzdě, jsem musela z kvality, na kterou jsem zvyklá, přejít na supermarketový standard.
Ani tady to ale neskončilo. Musela jsem udělat radikální krok a začít kupovat potraviny, které jsou buď prošlé, nebo těsně před expirací. Důvodem je samozřejmě jejich cena. Takto se mi daří udržet rodinný rozpočet na uzdě a zároveň zajistit, že rodina nic nepozná.
Jen to, co sníme
Dříve u nás byly vždy lednice i spíž nacpané k prasknutí. Nyní už kupuji jenom věci, které obratem sníme. Uvařím z nich, nadělám z nich svačiny a nic nezbude. To z důvodu, abych prošlé věci neskladovala ještě déle a snědli jsme je v okamžiku, kdy jim patrně ještě nic není.
A co na to můj manžel? Zatím nic neví, bojím se mu to říct. Je to právě jeho příjem, který se snížil, a já nechci, aby se cítil špatný z toho, že nezvládne uživit rodinu. On to stále zvládne, jenom jsem musela začít nakupovat trochu jinak, než jsem byla zvyklá.
Zdroj: Autorský text, e-mailový příspěvek
